Sopka Taranaki

Sopečný popel spolu s bohatou vláhou zadržovanou na úbočích hory dává živiny mnoha rozličným druhům rostlin. Taktéž zemědělská půda za hranicemi lesa a v podhůří je velmi úrodná. Vzhledem k jisté odloučenosti od ostatního světa se zde vyvinuly dokonce nové skupiny rostlin (např. dva druhy sedmikrás, vzácná endemická kapradina a mechy). V nejnižším pásmu do výšky 900 m se nachází deštný les s porosty až 50 metrů vysokých damaroní a liánovitých stromů rata. Oba druhy dnes pomalu mizí a ustupují stromům kamahi rozšiřujících se z vyšších poloh směrem dolů. Mezi jejich větvemi se občas objevují narůžovělé květy chladnomilné lesní orchideje, která roste zespodu větví (tzv. epifyt). Vyšší polohy jsou zastoupeny porosty odolnějších dřevin, zejména pak pabuků jižních a horských cedrů zvaných „kaikawaka“. Tyto stromy přežily i erupci v roce 1655 a některé exempláře tedy mají až 400 let. Výše rostou husté křoviny a ve výškách přesahujících 2 000 m se již objevují vysokohorské louky, po kterých následuje jen kamenná suť a ztuhlá láva. Vrchol hory Mount Taranaki je trvale pokrytý sněhem. Svahy vulkánu jsou chráněny již od roku 1881. Dnešní Národní park Taranaki zaujímá rozlohu 33 530 ha. To platí zhruba pro okolí deseti kilometrů od vrcholu. Hranice ochranného pásma je na první pohled patrná (konec lesů – začátek polí).

Číslo fotografie: 1652

Kategorie: Nový Zéland

Zobrazeno: 5101 ×